Láska je mocná čarodějka ... a ta si nevybírá - Kapitola třetí - Překvapivé zjištění

Kapitola třetí – Překvapivé zjištění


Začátek dubna byl poněkud chladnější než v předchozích letech, ale bradavickým studentům to na náladě rozhodně neubralo.
Všichni žili posledním famfrpálovým zápasem.
Byl to zápas mezi Nebelvírem a Zmijozelem.
Měl to být zápas, který rozhodne, kdo zvítězí ve školním poháru.
Většina studentů přála výhru nebelvírským.
Jen zmijozelští doufali ve vlastní výhru.


Poslední zápas, pomyslel si. Co teď? Budu mu stát tváří v tvář, je stejně jako já kapitán družstva a zároveň i jeho chytačem. Měl bych ho nechat chytit zlatou nebo na sobě nedat nic znát? Chytit ji sám, zvítězit a tím porazit i jeho. Jak těžké občas je se rozhodnout. Přitom před několika týdny by nebylo o čem přemýšlet. Ale to bylo předtím, teď je to jiné… Vzdychl si Harry.
Už dávno si připustil, že je jaksi jiný.
Přemýšlel o vztahu s Ginny a Cho.
Že mu nevyšel ani jeden byla vlastně jeho chyba.
Dívky ho nepřitahovaly tolik, jak si ze začátku myslel.
Už si přiznal, že ho chlapci přitahují mnohem více.
Nebo spíš jeden jediný.
A zrovna proti němu měl hrát rozhodující zápas.
Vždycky ho bral jako svého největšího soka, chtěl být lepší než on.
Pak se ale něco změnilo a stačil jeden jediný pohled.
Jeho oči se rozšířily v němém úžasu, Harry už si nepamatoval pravý důvod.
Vybavil si jen ten pohled.
Krásnější oči v životě neviděl.
Ztrácel se v šedomodrých hlubinách.
Od toho dne ho ty oči pronásledovaly všude.
Ale nejvíce v noci.
Zdálo se mu o nich.
A nejenom o nich…


Sakra, co na mě Potter tak zírá?! Jako by mě dneska viděl poprvé v životě. A kdyby jen to – on mě snad sleduje. Ale proč? Nemá mě v lásce, stejně jako já jeho. Řekl jsem v lásce? Zvláštní spojení slov, když se jedná o Pottera. Už se mi párkrát při hodinách zdálo, že mě pozoruje, ale říkal jsem si, že je to náhoda. No, zřejmě ne. Budu si to s ním muset co nejdříve vyříkat. Nejlépe ještě před zápasem. Už zase na mě čumí, jako kdyby si myslel, že něco chystám. Teda ten pohled – Pottere, co si myslíš, nejsem holka, mě na něj nedostaneš!
„Pan Malfoy a Potter opustí třídu,“ ozvalo se od katedry, „když mají za to, že nemusí dávat při mých hodinách pozor, jistě pro ně nebude problém sepsat třísvitkové pojednání na téma, o kterém už půl hodiny mluvíme!“
„Ale pane,…“
„Mlčte, Pottere, na nic jsem se vás neptal! Strhávám Nebelvíru deset bodů za vaši drzost!“ zahřměl do ticha hlas Severuse Snapea. A nebylo pochyb, že to myslí vážně.
„Fajn, Pottere, tak když už jsi nám to tak zavařil…“
„Já?“ skočil Harry Dracovi do řeči.
„Ty! Kdybys na mě pořád tak nečuměl…“
Ono ho to snad vyrušuje nebo že by…Ne – to není možné, že by ze mě Draco Malfoy mohl být nervózní?
Harryho úvahy přerušil Dracův rozčílený hlas.
„Takže, Pottere, přestaneš mě sledovat, chodit na místa, kde jsem já a … taky čumět jako právě teď!“ rozkřičel se Draco na Harryho.
Harry se nadechl, že Dracovi odpoví, když v tu chvíli zazvonilo, Draco se otočil a odcházel pryč.


Nadešel den zápasu…
Harry byl nervóznější než kdy předtím.
S Dracem od toho rozhovoru nemluvil a snažil se na něj nedívat.
Už stáli uprostřed hřiště a madam Hoochová je vyzvala, aby si podali ruce.
Harry to vnímal jen vzdáleně.
Jediné, na co se teď dokázal soustředit byly Dracovy oči, se kterými se ty jeho setkaly.
A pak ten dotyk sametové dlaně v jeho.
Harry cítil, jak mu hoří tváře a byl si téměř jistý, že lehce sychravé počasí za to nemůže.
On už se na mě zase dívá tím svým pohledem. A zdá se mi to, nebo se Potter opravdu třásl vzrušením, když jsem mu podal svou ruku?!
V tu chvíli se ozvala píšťalka a čtrnáct košťat se vzneslo k nebi.
Harry s Dracem kroužili vysoko nad stadionem.
Čekali na zlaté zablesknutí.
To se objevilo nad jednou obručí nebelvírské branky.
Oba se střemhlav pustili dolů.
Letěli bok po boku, dotýkali se stehny a rameny a Harry cítil příjemné teplo, které sálalo z Dracova těla.
Jestlipak to Draco cítí stejně? Nebo mě snad opravdu tolik nenávidí?
Než to však Harry stačil domyslet, ucítil, jak mu pevná zemi mizí po nohama nebo spíš koště pod rukama a on se začal propadat do modrošedých hlubin pod sebou…


Když se probudil, ležel na ošetřovně a cítil obrovskou bolest v hlavě a také pravé ruce.
„Máš silný otřes mozku a zlomenou pravou ruku a byl jsi den a půl v bezvědomí,“ oznámila mu krátce Hermiona.
Ron se tvářil zasmušile, takže bylo jasné, že zápas, který vše rozhodl, prohráli.
A byla to Harryho chyba!
„Co se stalo?“ zeptal se nesměle Harry.
„My přesně nevíme co, ale myslíme si, že za to může Malfoy!“ řekla Hermiona a v Harrym hrklo.
Naštěstí si toho nikdo nevšiml a Hermiona pokračovala.
„Letěli jste vedle sebe, pak jste zmizeli za mrakem a když jste se znovu objevili, ty jsi padal k zemi a Malfoy držel zlatonku v ruce… Takže do tebe nejspíš strčil nebo tak něco. Nepamatuješ se na to, Harry?“
„Bohužel,“ zašeptal téměř neslyšně Harry.
Ještě chvíli si povídali, ale pak už Ron s Hermionou museli jít na vyučování.
Harry se zamyslel.
Takže my jsme prohráli a to zrovna teď, když jsem si tolik přál, aby to bylo opačně. A co si asi myslí Malfoy, vlastně Draco. Určitě je šťastný, že zvítězili. Škoda, že jsem nemohl vidět jeho nadšený obličej… A ke všemu ani nevím, jak dlouho tady budu ležet.
Pomyslel si Harry a zavřel oči, na které se mu už snášel spánek.


Ten Harryho pád vypadal fakt strašlivě. Snad se mu nestalo nic vážného, pomyslel si Draco. Sakra! Od kdy se zajímám o Potterovo zdraví a od kdy mu říkám Harry? Draco, měl by sis srovnat myšlenky, takhle jsi nikdy předtím nepřemýšlel! Co se to s tebou děje? Neříkej, že ti Potter chybí? Jo, chybí a co má bejt?! Ve škole je nuda, když tu není, nemám se s kým popichovat, škádlit, hádat se,…
„Ach,“ vzdychl si Draco tak, aby to nikdo neslyšel.
Kdyby to šlo, zašel bych za Harrym na ošetřovnu…
Draco nechal své myšlenky plynout dále a byl z nich čím dál tím více znepokojený.


Dál ten příběh znáte, dále jej prožíváte,
prý se tomu říká láska…

(Lenka Filipová – Prý se tomu říká láska)


Harry byl propuštěn z ošetřovny přesně po týdnu.
Čas pomalu běžel, a tak přešel duben a byl tu máj – lásky čas.
Harry si toho byl vědom až moc, protože téměř na každém kroku, ať už na hradě nebo venku potkával zamilované dvojice.
Trošku Harryho mrzelo, že on se nemá s kým procházet, ale na druhou stranu, lepší být sám než s nějakou ztřeštěnou holkou, která by s ním chtěla být jen proto, že je chlapec-který-přežil.
A navíc – byl tu Draco…
Draco Malfoy.
Harrymu se zdálo, že od té nehody při zápase, je jiný.
Je sice pravda, že když se spolu potkali, Draco ho i nadále popichoval, ale výraz v jeho očích nebyl stejný jako dřív.
Už by tam jen těžko hledal zlobu, pohrdání či nenávist.
Spíš naopak.
Harry v Dracových očích viděl smutek, soucit a snad i nevyřčenou touhu.
Ale i tak neměl odvahu udělat první krok, a tak se i květen blížil ke svému konci a stejně tak se blížila poslední návštěva Prasinek.
Harrymu se nikam jít nechtělo.
Věděl, že skoro všichni tam půjdou ve dvou a s kým by tam šel on?
S Dracem – no, to těžko, pomyslel si nakonec.


V Malfoy Manor byla už delší dobu více než napjatá atmosféra.
Lucius se často večer vracel pozdě.
Jeho žena to naoko přehlížela, ale byla to jen přetvářka.
Čím častěji a déle se Lucius zdržoval mimo domov, tím více ho začínala Narcisa nenávidět.
Věděla, že jeho pozdní návraty nebudou jen náhodné.
Že za tím bude něco víc.
Sama se doma zdržovala jen na nezbytně nutnou dobu.
Většinu svého času teď trávila se svými přítelkyněmi, kterých měla hned několik.
Nejlepší a nejvěrnější však byla její sestra Bellatrix.
Ta věděla téměř o všem, co se v Narcisině životě odehrálo.
Každé její tajemství, každé její zaškobrtnutí, věděla o každé její slabosti a také… věděla jakou nenávist začíná cítit ke svému muži.
Tušila, že se její sestra chce pomstít za všechno, čím ji její muž zraňoval.
Možná nechtěně a netušíce, ale ranil.
Ranil ji hluboko do duše, a Narcisa mu to nedokázala odpustit.


A/N: Za beta-reading patří velké díky úžasné Viviane!! ;oD

2. Kapitola || 4. Kapitola

Kapitola pětadvacátá - Fakta a domněnkyKapitola čtyřiadvacátá - Kolotoč událostíKapitola třiadvacátá - Smrtijedi o sobě dávají vědět...Kapitola dvaadvacátá - Události se daly do pohybuKapitola jednadvacátá - Plány a odhaleníKapitola dvacátá - Nejistá budoucnostKapitola devatenáctá - Lepší zítřky?Kapitola osmnáctá - Cesta zpátkyKapitola sedmnáctá - Sladké probuzeníKapitola šestnáctá - PrasinkyKapitola patnáctá - Pozdní návratKapitola čtrnáctá - Smrtijedská schůzeKapitola třináctá - VýletKapitola dvanáctá - Tajná schůzkaKapitola jedenáctá - Školní večírekKapitola desátá - Příjemně strávené odpoledneKapitola devátá - Malfoy ManorKapitola osmá - PozváníKapitola sedmá - Návrat k povinnostemKapitola šestá - Setkání s ...Kapitola pátá - PrázdninyKapitola čtvrtá - VzkazKapitola třetí - Překvapivé zjištěníKapitola druhá - Strýček a tetičkaKapitola první - Tichošlápkův dopis